Děj knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu

20 kapitol
První kapitola
Bruno se dozví, že se budou stěhovat z Berlína, kde žijí v pětipatrovém velkém domě, pryč. Na večeři k nim chodí Fíra (=Führer = Hitler) a ten to po otci chce.

Druhá kapitola
Nový dům. Mnohem menší, široko daleko nic a nikdo. Bruno je zděšený, do domu chodí divní vojáci. Vidíme, že jeho otce se bojí celá rodina. Všichni dodržují přísná pravidla.

Třetí kapitola
Bruno se dozvídá, že jsou v Oušvicu (= Auschwitz = Osvětim). Z okna svého pokoje vidí děti v táboře.

Čtvrtá kapitola
Z okna viděli spoustu lidí, žádné ženy. Za jejich krásnou zahradou byl vysoký plot s dráty, s ostnatým drátem, za ním nic, jen nízké baráky, velmi ošklivé místo. Nechápou to (Bruno a jeho sestra Gretel). Myslí si, že to je venkov, ale bez zvířat. Pozorují, co se v táboře děje, tisíce lidí, mezi nimi vojáci. Nemůžou nevidět, že tam některé děti brečí. Všichni byli oblečeni do pruhovaného pyžama a čepice.

Pátá kapitola
Už ví, že otec přijel do tábora napravit chyby svého předchůdce. Zvýšit výkonnost (= zajistit, aby bylo v táboře usmrceno víc lidí v kratším čase). Bruno si myslí, že jeho otec udělal v práci něco špatně, a proto ho fíra poslal na tohle hnusné místo. Otec mu ale vysvětlí, že ti lidé v pyžamech nejsou lidé.

Šestá kapitola
Bruno mluví s Marií, Marie se mu snaží naznačit, ale všichni se bojí mluvit. Marie vysvětluje Brunovi, že nesmí říkat, co si myslí, že musí být opatrný.

Sedmá kapitola
Bruno si dělá "bunkr" na starém dubu. Je šikovný. Dělá houpačku. Nakonec ze své houpačky spadne a dost se podře. Číšník Pavel to uviděl z okna a utíká mu na pomoc. Pěkně mu to ošetřil. Byli v kuchyni sami, tak s ním Bruno mluvil. Zjistil, že Pavel byl dřív lékař. Pak přišla matka. Bruna z kuchyně vyhodila a v tajnosti Pavlovi poděkovala. Pro jistotu se dohodli, že otci budou tvrdit, že ošetření provedla matka.

Osmá kapitola
Dědečkovi Mathiasovi je 73 let. Vedl celý život restauraci. Babičce Natálii 62. Zpívala dřív na koncertech. Dlouhé vlasy, zelené oči. Rodiče nebyli pyšní na to, co jejich Ralf dělá. Ani přátelství s fírou neschvalovali. Babička dokonce mluvila o zvěrstvech. Ale děti moc neslyšely, před nimi si všichni dávali pozor na pusu. Brunovi se po babi stýskalo. Napsal jí dopis o Oušvicu.

Devátá kapitola
V Oušvicu pořád totéž. Vojáci v domě, sluhové, kteří nemluví, jen pracovali. Přišel k nim učitel: Herz Liszt. Učil je dějepis a zeměpis. Byl vzteklý a učil ho, jaké křivdy byly napáchány na německém národě. Bruno neměl žádné kamarády, byli tam totiž sami. Rozhodl se, že bude tedy objevovat. Přemýšlel o dvou skupinách lidí, kteří byli kolem něj - vojáci a pruhovaní.

Desátá kapitola
Vydal se kolem táborového plotu, přes výslovný zákaz rodičů. Daleko daleko seděl na druhé straně plotu chlapec. Byl velmi hubený a na pyžamu měl hvězdu. Jmenuje se Šmuel. Oba se narodili ve stejný den 15.4.1934. Bruno v Německu, Šmuel v Polsku. Šmuel mluví německy, Bruno neumí polsky. Šmuelova matka byla učitelkou - mluví francouzsky, italsky, anglicky. Šmuel mu vysvětlí, že teď jsou v Polsku.

Jedenáctá kapitola
Zpět v čase. Otec oznamuje, že k nim na večeři přijede fíra. Přijde s ní. Byla krásná. Eva (= Eva Braunová, Hitlerova milenka, později manželka). Fíra se mu zdál nevychovaný, nebyl k Evě galantní, sedl si za stůl na tátovo místo... Tehdy jim oznámil, co po nich chce. Otec to chtěl splnit kvůli kariéře, matka protestovala zbytečně.

Dvanáctá kapitola
Bruno se Šmuela ptá, proč tam všichni jsou. Šmuel vypráví, jak to s nimi bylo. Otec vyráběl hodinky, pak je sestěhovali do Krakova, bydlelo jich 11 (2 rodiny) v 1 pokoji. Pak je vlakem namačkané odvezli sem, v zimě museli jít daleko pěšky, oddělili ho od maminky. Jsou jich tu stovky, ale nehrají si. Šmuel se zeptá na jídlo, Bruno ale žádné nemá. Slíbí, že druhý den zase přijde. Podle Šmuela je na špatné straně plotu.

Třináctá kapitola
Bruno je spokojený. Každé odpoledne po vyučování jde podél plotu a povídá si se Šmuelem. Také nosí Šmuelovi jídlo. Šmuel má rád zvířata a chce pracovat v ZOO. Pavel při večeři byl velmi slabý a vylil na Kotlera víno, hrozně ho sepsuli. Kotlerův otec se z Německa odstěhoval už před válkou, zřejmě nesouhlasil s Hitlerem, Kotler se s ním proto nestýká, když o tom mluvili s otcem, ten to viděl jako překážku pro Kotlerovu kariéru (= nespolehliví rodinní příslušníci, tedy ti, kteří nesdíleli nadšení pro nacismus, ovlivňovali kariérní možnosti svých nacistických rodinných příslušníků, bránili jim v kariéře, na nacisty byl vyvíjen tlak, aby se takových rodinných příslušníků zbavili).

Čtrnáctá kapitola
Bruno při hovorech se Šmuelem nic nechápe. Například si myslí, že Šmuel bydlí v domě, má skříň a šaty... Před Grétou se prořekl a řekl jí o Šmueolovi, ale zamluvil to.

Patnáctá kapitola
Hodně prší, tak se kluci nevidí tak často. Šmuel je stále šedivější a slabší. Bruno navíc často jídlo pro něj sní cestou (jde skoro hodinu tam). Jednou se Šmuel objevil u nich v kuchyni. Měl čistit skleničky. Bruno si všimne, že má ruce jako kostra. Bruno mu dá jídlo, ale Šmuel se bojí si to vzít, ví, že by ho Kotler zabil. Vezme si, ale Kotler to pozná, prý to ukradl. Bruno ze strachu zapře, že Šmuela zná. Strašně se za sebe styděl. Pak Šmuela dlouho neviděl, až za týden, byl strašně dobitý. Brunovi odpustil.

Šestnáctá kapitola
Už jsou v Oušvicu rok. Babička zemřela. Jeli na dva dny do Berlína kvůli pohřbu. Bruno pořád nechápal, proč jsou v táboře ti lidé a plot. Jde se zeptat Gerty. Vysvětlí mu, že za plotem žijí židé i s rodinami, a že nesmí k nim. Při česání Gerta objeví veš. Ostříhaný Bruno byl teď dost podobný Šmuelovi.

Sedmnáctá kapitola
Otec rozhodne, že je čas, aby se děti s matkou vrátily do Berlína. Bruno by rád, ale co Šmuel?

Osmnáctá kapitola
Šmuelovi se ztratil otec, nejdřív dědeček a teď otec, šel do práce, ale nikdy se z ní už nevrátil. Bruno nabízí pomoc s pátráním. Zeptal by se otce. Šmuel ale nechce. Vysvětluje Brunovi, že vojáci je nenávidí. Brunova otce zná. Řekne, že odjede do Berlína. Oběma je moc líto, že se už neuvidí. Bruno říká, že je škoda, že si spolu nikdy nehráli, jen povídali, a taky že by chtěl vědět, jak to u nich vypadá. Domluvili se, že Šmuel přinese Brunovi pruhované pyžamo a ten se půjde k nim podívat.

Devatenáctá kapitola
Pršelo, ale míň. Vzal si holinky a mazal k plotu. Převleče se a jdou hledat Šmuelova tatínka. Musí sundat i gumáky, jinak by poznali, že tam nepatří. Bruno si myslel, že v táboře jsou domky, tam rodiny, obchod, kavárny. Byl překvapený, viděl samé zoufalé vyzáblé lidi a pak vojáky, kteří byli řvoucí a v uniformách. Nelíbilo se mu tam. Chtěl se vrátit, ale Šmuel očekává, že mu pomůže najít tátu. Tak zůstane. Po hodině a půl se začne stmívat. Chce jít domů, ale jejich skupinu odříznou vojáci. Zůstali se Šmuelem v davu lidí. Šmuel mu řekne, že kdo pochodoval, už se nikdy nevrátil. Brunovi už to dobrodružství stačilo. Měl hlad a byl promočený, ale to už byli v místnosti. Zavřeli je tam. Bruno si myslel, že je to proto, aby je ochránili před deštěm. Řekl Šmuelovi, že je jeho nejlepší přítel. Drželi se za ruce a oba tak zemřeli.

Dvacátá kapitola
Hledali ho, ale nenašli. Až za rok to jeho otci došlo. To už ale byl konec války. Ale otci to bylo jedno, přišel o syna. Matka i Gréta se vrátili do Berlína.